Muži páchají sebevraždu častěji než ženy
Za období 1996 – 2003 spáchalo sebevraždu celkem 12982 osob, v tom 10243 mužů a 2739 žen

Na 1 dokonanou sebevraždu žen připadá 3,74 sebevražd mužů.

 
Počet sebevražd v letech 1996 – 2003 podle pohlaví – absolutní počty

 


Vývoj sebevražd mužů a žen koresponduje, až na malé výjimky, s celkovým vývojem sebevražd obyvatelstva. Dosavadní minimum počtu zemřelých sebevraždou byl u mužů v roce 1996 a ve velké míře se podílel na celkově nízkém počtu sebevražd v tomto roce. V roce 2002 bylo dosud nejmenší zemřelých sebevraždou u žen a protože velmi nízká hodnota byla i u muže, je tento rok rokem dosavadního celkového minima. Sebevražd žen od poválečného období ubývá rychleji než sebevražd mužů, tedy klesá jejich podíl na celkovém počtu. Především v posledním pětiletí je pokles sebevražd žen velmi zřetelný. Za zkoumané osmileté období spáchalo sebevraždu celkem 12982 osob, v tom 10243 mužů a 2739 žen.


Devadesátá léta se vyznačují trvalým poklesem počtu sebevražd, přičemž v druhém pětiletí je pokles razantnější. Začátek 21. století můžeme zatím označit jako období stagnace, s výkyvem v roce 2002 na dosavadní minimum a v roce 2003 s nárůstem zhruba na úroveň roku 1995. Teprve další období ukáže zda se jedná o změnu trendu nebo jen ojedinělý výkyv. Výše uvedený pokles počtu sebevražd je způsoben snížením počtu převážně ženské části obyvatelstva. Podíl sebevražd mužů na jejich celkovém počtu vzrostl ze 73,0 % v první polovině 90.let na 79,3 % za roky 2000-2003. Sebevražednost mužů ve vztahu k počtu obyvatelstva je za hodnocené období 3,93x větší než sebevražednost žen a pokud by byla v obou pohlavích stejná věková struktura převyšovala by sebevražednost mužů ženy ještě větší měrou.

Více zajímavých informací z demografie naleznete na internetové stránce ČSÚ na adrese:http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/aktual/ep-4

Další užitečné odkazy z demografie:

The directory for global population information: http://www.popnet.org/

OSN: http://unstats.un.org/unsd/demographic/default.htm

WHO (Světová zdravotnická organizace): http://www.who.int/en/

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR - ÚZIS ČR: http://www.uzis.cz/

Katedra demografie VŠE Praha: http://nb.vse.cz/kdem/
Sebevraždy podle dnů v týdnu Tisk

 

Intenzita sebevražd se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu
Maximální hodnoty jsou v pondělí, minimum je v sobotu

Celkový průměrný denní počet sebevražd za období 1996 - 2003 činil 4,4 (3,5 muži a 0,9 ženy)

 



Intenzita sebevražd se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Jednotlivá časová období ovlivňují psychiku lidí, jejich pocity, chování a reakce. K jednotlivým dnům v týdnu (pondělí až neděle) byly přiřazeny hodnoty pouze u těch dnů, které nebyly svátkem (dnem pracovního klidu), neboli údaje za svátky nebyly započteny do úhrnu za příslušný den v týdnu.

Vyjdeme-li z průměrného denního počtu sebevražd za zkoumané období 1996 - 2003, zjistíme, že nejvíce k sebevraždám dochází na začátku týdne. Maximální hodnoty jsou v pondělí (průměrně 5,3 sebevražd). V úterý je počet nižší, ale stále nadprůměrný. Středa až pátek jsou zhruba na stejné úrovni. Nejméně sebevražd je na konci týdne, přičemž minimum je v sobotu (průměrně 3,8 sebevražd). Neděle znamená proti sobotě zvýšení. Ve svátky je průměrný počet sebevražd ještě o něco nižší než v sobotu.

Základní závěry o dnech zvýšené a snížené sebevražednosti platí shodně pro muže i pro ženy. Určitou odlišností je u mužů podprůměrná úroveň sebevražednosti v neděli, zatímco u žen jsou hodnoty tento den na úrovni průměru všech dní.

Oproti období 1996-1995 je nyní výrazně podprůměrná sebevražednost ve svátky, zatímco předtím byla průměrná. Ostatní základní tendence, to jest vyšší sebevražednost na počátku týdne a nižší na konci týdne, se potvrdily.

V období roků 1996-2003 bylo maximum 14 sebevražd za den. Z celkového počtu 2922 dnů uvedeného období bylo jen 39 bez zaznamenané sebevraždy, to je v průměru jedenkrát za 75 dní, jinak vyjádřeno: den bez sebevraždy je v průměru jen 5x do roka.



Více zajímavých informací z demografie naleznete na internetové stránce ČSÚ na adrese: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/aktual/ep-4


Další užitečné odkazy z demografie:

The directory for global population information: http://www.popnet.org/

OSN: http://unstats.un.org/unsd/demographic/default.htm

WHO (Světová zdravotnická organizace): http://www.who.int/en/

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR - ÚZIS ČR: http://www.uzis.cz/

Katedra demografie VŠE Praha: http://nb.vse.cz/kdem/
Sebevraždy podle ročního období Tisk

 

Roční období mají výrazný vliv na sebevražednost, počty sebevražd se v jednotlivých měsících v roce liší výrazně, někdy i výrazně
Na jaře sebevraždy dosahují maximálních hodnot, v průběhu léta a podzimu opakovaně klesají
 


Pozn. Přepočet vylučuje nestejnou délku měsíců – má samozřejmě vliv na počet sebevražd.

Ve sledovaném období 1996 - 2003 měsíční počty sebevražd potvrzují vývoj předešlých let. V lednu a únoru jsou hodnoty průměrné, ovšem s nástupem března se počet sebevražd nadprůměrně zvyšuje. V dubnu počet sebevražd převyšuje nad průměrem dokonce o 15,5 %. V následujících měsících je patrná klesající tendence, přičemž od září počet sebevražd klesá do podprůměru. Po mírné zvýšení v říjnu pokračuje snižování sebevražednosti i v dalších dvou měsících až k absolutnímu minimu v prosinci na hodnotu 16, 3 % pod průměrem.


Protože údaje za jednotlivé měsíce i v kumulaci za uvedené období mohou podléhat nahodilým výkyvům, byl pro větší vypovídací schopnost použit dlouhodobý úhrn období let 1961-2003. Průběh sezónní křivky sebevražd potvrzuje výše uvedené základní trendy vývoje sebevražd podle měsíců za roky 1996-2003. Na jaře sebevraždy dosahují maximálních hodnot, v průběhu léta a podzimu opakovaně klesají. Nejnižšího počtu sebevražd je překvapivě dosahováno v zimních měsících. Sezónnost sebevražd mužů a žen kopíruje základní trend celkového vývoje sebevražd.
 
 

 

Sebevraždy evidované Policií ČR

Počet sebevražd v ČR

rok
celkem
muži
ženy
1990
1 240
903
337
1991
1 133
833
300
1992
1 081
796
285
1993
938
706
232
1994
1 016
752
264
1995
1 014
752
262
1996
1 018
769
249
1997
1 101
888
213
1998
1 283
989
294
1999
1 344
1 076
268
2000
1 432
1 130
302

Od roku 1990 se počet sebevražd v ČR snižoval každoročně až do roku 1993, kdy dosáhl minima 938 případů. Od roku 1994 až do roku 2000 dochází k téměř pravidelnému nárůstu meziročně o 78, - 2, 4, 83, 182, 61 a 88 případů.

Nárůst v roce 2000 oproti roku 1990 je u celkového počtu sebevražd 15,5 %, z toho u mužů dochází k výraznému zvýšení o 25 %, u žen je projevil pokles o - 10,4 %.

Ve srovnání s předchozím rokem1999 došlo ke zvýšení počtu sebevražd celkem o 88 případů (tj. o 6,5 %), z toho u mužů o 54 případů (tj. o 5 %) a u žen o 34 případů (tj. o 12,7 %).

Počet sebevražd mužů je v roce 2000 3,7x vyšší než žen.

Důvod spáchání sebevraždy

Důvod spáchání sebevraždy

1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
nemoc fyzická
208
174
205
213
254
244
281
nemoc psychická
164
163
161
166
174
154
236
náhlá deprese
161
160
169
175
166
231
178
rodinné poměry
106
135
109
120
130
132
153
láska, žárlivost
24
27
28
33
37
41
47
obavy z trestního stíhání
15
14
12
20
21
26
23
obavy z nekalé činnosti
5
6
4
6
8
8
5
vliv druhé osoby
1
2
-
1
5
3
-
jiné příčiny
124
105
106
109
123
155
145
nezjištěné příčiny
208
228
224
258
365
353
364

Nejčastějším důvodem spáchání sebevraždy (v roce 2000) je fyzická memoc (20 %), nemoc psychická (16 %), náhlá deprese (11 %) a rodinné poměry (11 %). U 25 % případů z celkového počtu sebevražd v roce 2000 nebyla zjištěna příčina.

Počet případů sebevraždy z lásky nebo žárlivosti se v porovnání s rokem 1994 zvýšil o 96 % a případů s nezjištěnou příčinou sebevraždy přibylo o 75 %.

Z celkového počtu 1 432 sebevražd v roce 2000 bylo 134 alkoholiků (120 mužů a 14 žen).

Věkové složení sebevrahů

Věk
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
do 15 let
15
6
7
6
8
10
23
15 - 18
19
28
20
12
20
22
15
18 - 20
29
24
30
25
23
33
26
20 - 25
47
64
72
67
85
95
107
25 - 30
65
52
45
62
93
94
86
30 - 40
133
160
150
171
168
194
186
40 - 50
225
214
218
271
285
270
335
50 - 60
132
266
157
146
213
250
234
60 - 70
126
122
121
142
147
138
156
nad 70 let
225
176
198
199
241
238
264

Podle věku je sebevraždou nejohroženější zejména věková kategorie čtyřicátníků, seniorů nad sedmdesát let a padesátníků. Mladých lidí mezi 20-30 rokem života spáchalo sebevraždu o 7 více než třicátníků. Další ohroženou skupinou jsou šedesátníci.

Ve srovnání s rokem 1999 se nárůst případů v roce 2000 projevil v tomto pořadí:

Sociální složení

 

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

veřejný činitel
1
2
2
5
6
-
13
příslušník ozbrojených sil
7
7
4
4
9
4
4
cizinec
4
6
6
16
20
17
28
dělník
211
222
244
263
264
285
329
zemědělský družstevník
7
11
7
11
4
5
7
inteligence
41
31
44
33
50
54
83
ostatní pracující
52
72
45
82
72
111
172
soukromý zemědělec
4
2
4
3
5
1
3
samostatně činné osoby
46
51
46
47
82
85
75
bez pracovního poměru
625
604
609
630
763
772
690

* celkový počet je zmenšen o skupinu do 15 let

Ze sociálního hlediska jsou nejohroženější skupinou nezaměstnaní, kteří tvoří z celkového počtu sebevrahů 48 %. Druhou skupinou jsou dělníci (pravděpodobně proto, že tvoří nejpočetnější skupinu obyvatel), počet jejich sebevražd představuje z celkového počtu 23 %.

V porovnání s rokem 1999 je nárůst sebevražd podle sociálních skupin v roce 2000 následující:

Pokles počtu sebevražd se projevil u nezaměstnaných o 82 případů, tj. o - 11 % a dále u samostatně činných osob o 10 případů, tj. o - 12 %.

Nejvíce alkoholiků spáchalo sebevraždu ze skupiny nezaměstnaných 52 a z dělnické profese 40.

Způsob provedení

 
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
oběšení
605
549
588
673
755
796
823
zastřelení
57
104
87
90
115
129
139
utopení
26
23
21
17
27
25
43
otrava plynem
42
46
32
26
30
31
40
otrava jedy
37
47
49
47
44
77
52
sečná zbraň, výbušnina
23
14
20
21
34
20
11
skok pod vlak
67
61
57
51
41
47
64
skok z výšky
108
110
122
106
142
128
165
jiný způsob
51
60
42
70
95
91
95

Nejvíce sebevražd bylo provedeno oběšením s nárůstem o 27 případů (tj. o 3,4 %) , skokem z výšky s nárůstem o 37 případů (tj. o 29 %) a zastřelením s nárůstem o 10 případů (tj. o 7,6 %). Stoupl také počet případů utopení o 18 (tj. o 72 %), skoků pod vlak o 17 (tj. o 36 %) a otravy plynem o 9 (tj. o 29 %).

Oproti tomu byl nižší počet otravy jedy o - 25 (tj. o - 32,5 %) a použití sečné zbraně a výbušniny o - 9 (tj. o - 45 %).

Alkoholici volí nejčastěji ze způsobů sebevraždy oběšení (75 z celkových 134 případů sebevraždy alkoholiků).

 

Příběhy

Sebevraždy?!


Pokud sledujete zprávy, určitě vám neunikla informace o 13tiletém chlapci z Jaroměře, který si vzal dobrovolně život.

Co ho k tomu vedlo? V dopise na rozloučenou uvedl, že s dvojkou z chování nemůže žít. Proč ji tedy měl? šikanoval mladší spolužáky.

Tolik k výtahu z televizních novin. Začala jsem uvažovat. Sebevraždy... Lidé nedokážou unést složitou životní situaci, ač někdy zas až tak neřešitelná není, jen jim se zdá být nepřekonatelná. V důsledku náhlého popudu si vezmou život. Každý svého štěstí strůjcem, ale takovým způsobem něco "vyřešit" ... Není to prostě řešení. Uznávám, snad každý z nás, ruku na srdce, když stál před nelehkým úkolem anebo se nemohl vymotat ze začarovaného kruhu, pomyslel, byť jen na vteřinu, že by bylo lepší to skončit. Aspoň mě to napadlo už milionkrát, každý máme nějaké problémy. Jenže vzít si život? Žijeme proto, abychom žili, žijeme proto, abychom umírali. Abychom umírali, až bude třeba. Je možné, že kdesi nahoře mají všechno přesně načasované. Možná i sebevraždy. Jenže možná taky ne. Je to zásah do přirozeného vývoje. Do přirozené smrti. Chápu třeba, jak mu asi bylo, nejspíš to byl jeden z těch, které mám jinak fakt "velmi ráda". Machr, který ale uvnitř machrem pravděpodobně vůbec nebyl. Tak se to jeví alespoň mě. Neznám ho a ani už poznat nemůžu, ale určitě by našel nějaký způsob, jakým se ze všech potíží dostat. Jenže jednal ukvapeně, slovy psychologa řečeno: "v dané chvíli nezvládl situaci". A tady je výsledek.

Hlavou mi neustále přelétá otázka, čí vina to vlastně byla. Hlavní vinu má nejspíš on sám, ale ještě musí existovat někdo, kdo nese zodpovědnost. Jako první mě napadli rodiče, či chcete-li rodina vůbec. To si doma ničeho nevšimli?? Uznávám, někteří potenciální sebevrazi dokážou velmi bravurně schovávat, jak jim doopravdy je, vím to z vlastní zkušenosti. Když mě bylo nejhůř, nikdo doma nic nepostřehl a to ještě celou situaci zhoršovalo, pocit, že nikomu za nic nestojím. V případě toho chlapce to bylo asi stejné. Základní chybu vidím v rodičích. Nechci je nijak odsuzovat, ale řekla bych, že už v dětství si měli víc dávat pozor, co z něho bude. Teď mi jde o ten prvotní problém, který stál u zrodu jedné tragédie - šikana. Má matka, ač byla hodně zaměstnaná, se snažila z nás vychovat slušné lidi. Když neměla čas ona, tak nás často dávala k babičce a dědovi a tam jsme s bráchou dostali to, co jsme potřebovali. Pokud to nehraničí s nějakým týráním, pak si myslím, že vrazit občas děcku jednu, aby si zapamatovalo, že se to nedělá, není vůbec na škodu. Alespoň u nás se to projevilo jako dobrý výchovný manévr. Občas, když jsme hodně zlobili, jsme obdrželi pár za uši. To taky učí dítě nést určitou zodpovědnost za své jednání. Samozřejmě ne všechno dokáží rodiče uhlídat, to je pravda, zvlášť v dnešní době, kdy, kam se podíváte, je to samé násilí. Dnešní malé děti vychovávají média a technika. Buď sedí celý den před televizí nebo před počítačem. Můj případ nebyl naštěstí ani jeden, počítač mám teprve asi rok a půl a než sledovat televizi, to jsem radši sledovala pohyb zvířat v přírodě nebo lezla po stromech. Je pravda, že televizi teda občas sleduju (aspoň večer zprávy nebo film, když jde nějaký normální, jako třeba Trhák :o))

Když jsem se dívala večer na zprávy s matkou a zrovna říkali tuto hroznou informaci, tak se na mě s vyděšeným pohledem podívala a řekla: "Ty bys to neudělala, že ne? Ty nemáš určitě proč, že ne?" ... Bylo poznat, že si není jistá. Neodpověděla jsem jí, protože jsem to sama vlastně nevěděla. Třeba mě jednou chytí podobný pud jako jednoho kluka a spoustu dalších před ním a kdoví, co bude... Každopádně jsem si z toho vyvodila druhý problém: Nedostatečný zájem rodičů o dítě a o to, co ve škole dělá a jak se chová. Je pravda, že škola měla rodiče informovat asi ihned a ti by udělali nejlíp, když by si s ním sedli a otevřeně o všem promluvili. Samozřejmě, nějaká káravá slova by měla zaznít, ale nesměli by to přehánět, pak se dítě uzavře a to už s ním vůbec není rozumná řeč. Přesněji řečeno odmítá komunikovat. Takové jsou alespoň mé poznatky.
Ale na druhou stranu taky nesnáším, když rodiče dělají zbytečný rozruch kolem pár špatných známek. Nebo třeba to, když se celý rok o děcko nezajímají a pak až na konci školního roku si vzpomenou, že taky chodí do školy a pak zjistí, že má čtyřku z fyziky a trojku z češtiny a to už se jim samozřejmě nelíbí a začnou vyvádět. Jak řekla včera do kamery paní psycholožka: "Rodiče by měli své dítě provázet po celý rok". A s tím beze zbytku souhlasím. Jenže dnešní moderní doba s sebou přináší nejen stále větší nároky na dítě a na jeho vzdělání, ale také na rodiče a jejich flexibilitu (myslím v práci). Stává se, že když má dítě za rodiče nějaké úspěšné podnikatele, pak na něho prostě nemají čas, ani kdyby chtěli. Jinak by třeba byli vynikajícími rodiči. Třeba se moje úvahy shodují se skutečností v případě teď již celorepublikově známého Jaroměřáka.

Každopádně jsem si z toho odvodila pár nových skutečností nejen pro ostatní, ale i pro sebe. I pro mě byly tyto mé spekulace velkým přínosem. Uvědomila jsem si totiž, že ani já nemám ideální rodiče a prostředí. Matka, která by se jinak starala víc, ale nemá čas, je od půl osmé do půl sedmé večer v práci a často i dýl, si vlastně vůbec není jistá mnou, protože už nade mnou nemá kontrolu. Netuší, co dělám, kdy dělám, s kým dělám. Neví o mě vlastně už skoro nic, čím dál víc se jí vzdaluju. Co když tomu často v případech rodičů, kteří byli rodiči sebevrahů, nebylo jinak?
Proto mám tady poučení pro rodiče: Snažte se průběžně se informovat o dítěti ve škole, v různých kroužcích, které navštěvuje a alespoň jednou, dvakrát za týden navštivte jeho žákovskou knížku a podívejte se na jeho práci ve škole. Rozhodně tím ničemu neuškodíte. Přílišný zájem rozhodně na škodu je, to zase pozor, ale žádný… To také není zrovna nejlepší způsob jednání s dítětem. Berte to jako radu od jedné středoškolačky. Poučení pro ty, kteří stojí před problémy zní: Uvědomte si, co po sobě zanecháte. Zbyde po vás několik smutných tváří a spousta slz, tak než byste přemýšleli nad tím, jak se zabít, tak radši přemýšlejte třeba i nad blbostmi – proč se Nicholas Cage rozvádí s Anne Marie Presleyovou nebo co budete dělat zítra ve tři. Nebo - a to uděláte nejlíp - přemýšlejte o řešení nebo se někam vypravte. Není ostuda jít k psychologovi. Existují také linky pomoci. Nebo se můžete jít podívat třeba do dětského domova, jak se žije dětem tam. A porovnejte to se svým životem. A to platí nejen pro děti.

A závěrem bych snad už jen podotkla: Všímejme si více dění kolem sebe a nepodceňujme situace. Předejdeme tím spoustě tragédií, které by se ani nemusely nikdy stát. Nejsem žádný psycholog, ale todle by napadlo snad každého.